Životní moudra....

Život je plný radostí, starostí a všeho krásného. Moje babička často používala taková ta letitá moudra, nad kterými jsem jako mladý cápek kroutila hlavou, nechápala a četnost těchto moudrých slov mě kolikrát i unavovala...Postupem času jsem zjistila, že na těch babiččiných slovech je víc pravdy, než mě kdy napadlo. Člověk se protlouká životem, plánuje si jak bude šťastný, těší se na cestu, kterou si vysnil a ono je nakonec úplně všechno jinak. Nevím, kdo ty naše karty míchá, kdo zařídí to, že v daný moment máme být na správném místě, kdo může za to, že všechno je nakonec jinak, než tomu bylo v dětských snech, kdo nám do cesty posílá ty špatné i zlé lidi, kdo ? Přijít tak na to... uplatit ho, uprosit...aby se náš život ubíral tak, jak jsme se vysnili, tam, kam jsme si vždycky přáli... hm, prd! A tak jak mě život někdy pohladil, někdy pořádně zfackoval, začala jsem ty stará moudra používat taky a v každé té větě, kterou nikdo neví, kdo vymyslel, je tolik pravdy! A tak když si večer lehnu do postele a přemýšlím nad starostmi a vůbec, vzpomínám a tak...každé to moudro už jsem si opravdově prožila a aby se mi ulevilo, budu o tom psát...